Další velká osobnost českého národního obrození a významný představitel romantismu.
Erben se narodil roku 1811 v Miletíně a později studoval práva v Praze, kde poznal mnoho přátel (mezi nimi například K. H. Máchu) věnujících se romantické literatuře, a právě zde se poprvé pokoušel, jako již uvědomělý vlastenec, o svou vlastní tvorbu. V Praze se mimo jiné seznámil i s Otcem národa, Františkem Palackým. Tomu později Erben dokonce pomáhal s korekturou jeho textů, neboť Palacký psal česky velmi špatně.
Erbenovi rodiče doufali, že se snad vydá na profesní dráhu učitele, což však nebylo možné kvůli jeho vadě řeči – touto informací možná byli někteří z nás zaskočeni při sledování seriálu Božena, mě nevyjímaje. Proto si nakonec zvolil studium práv a nutno zmínit, že poté významně přispěl do právnické terminologie.
Erben se v rámci vlastenecké romantické tvorby zaměřil především na sběr ústní lidové slovesnosti a po vzoru bratří Grimmů, se kterými se dokonce osobně znal, se pokoušel ve v ní hledat prvky starých slovanských mýtů. Podobné snahy nalézáme již například u F. L. Čelakovského a jeho ohlasové poezie – autorské dílo, jež mělo připomínat lidovou tvorbu a využívat jejích uměleckých postupů, avšak Erben dával přednost čistě původní tvorbě.
Přestože je Erben společně s Máchou považován za hlavního představitele české romantické literatury, jejich osobnosti i tvorba se velkou měrou liší. Vedle bohémského Máchova života kopírující osud romantického hrdiny v románu působí Erben jako básník, sekretář Českého muzea a archivář města Prahy možná trochu nezajímavě. Pravdou však je, že Erbenovo dílo nám už několik desítek let dokazuje, že ani v průběhu času neztrácí svou hodnotu a ani oblibu!
Přestože typická kanonická díla české literatury zařazené do povinné středoškolské četby třeba nečtete rádi (ostatně, to není nic zvláštního), části balad z Kytice z pověstí národních jste pravděpodobně znali už jako děti, či snad dokonce uměli odrecitovat. Pokud jde o mou vlastní zkušenost, sama jsem byla překvapená, že se mi už jako dítěti líbily básně o smrti. Je to trochu morbidní. Kdo by ale dokázal odolat tak promyšleným rýmům a melodickým veršům, které se zkrátka tak dobře pamatují?
Kytice obsahuje třináct balad (poslední byla přidána později, takže původně jich bylo dvanáct) a jsou rozestavěny zrcadlově proti sobě podle tématu. Jedním z nejsilnějších motivů je v Kytici vina a trest. V každé z balad si můžeme toto tvrzení ověřit – hlavní postava se něčím proviní a bez ohledu na vážnost tohoto provinění je nepřiměřeně potrestána. Výrazné jsou zde i motivy náboženské. Zbytek však nechám na Vás a Vaši četbu, jako doplnění mohu doporučit i filmové zpracování režiséra F. A. Brabce.
Pokud Vás jako malé však Erben minul ve své Kytici, svými posbíranými pohádkami si Vás jistě získal. Možná Vám je nikdo nepředčítal před spaním, ale filmovou verzi Zlatovlásky z roku 1973 snad známe všichni. A jistě mraky a mraky dalších!
„Potud národ svůj, pokud šetří svých památek.“
Karel Jaromír Erben
Erben se na lidovou tvorbu zaměřil především protože je klíčová pro poznání charakteru českého národa a přináší svědectví o původním českém etnickém základu. Erben tak klade důraz na osobitost národa, jež měla kulturu ochránit před cizím vlivem. Proč tedy číst dílo Karla Jaromíra Erbena? Nebo lépe – proč ho nečíst?
