Následující povídku napsal Alfred J. Kravar.Hugin: Krkavec boha Ódina. Ve dne létá světem, poznává lidstvo, aby večer letěl zpět do Vallhaly. Seděl jsem na lávce. Blížila se noc. Kolem sem tam prošel zbloudilý opilec, nějaká mladá patra nebo pochůzkář. Nezdálo se, že by nějak moc vnímali mou přítomnost. V dáli za tichou řekou jemně svítily lampy. […]
Netušil, proč pravidelně přichází a co ho sem táhne. Jen vnímal tu silnou energii, která se stala za ten čas tak hmotnou, až se téměř proměnila v hlas, jenž mu našeptával, co má dělat.
Svýma mocnýma rukama začala tvořit svou podstatu a na světě přibylo další duše, která byla vypuštěna z klece.
V jisté situaci jen těžko dokážeme posoudit, zda je něco kruté nebo krásné. A právě v takových chvílích si uvědomujeme, že krutost a krása dokáží vedle sebe žít zvláštně v klidu.
Bylo to pro něj nejlepší. Alespoň mu to tvrdili. Zažloutlé stěny a věčný pach stáří ovšem už nikdo neřešil.