Bedřich Smetana byl významný český hudební skladatel. Narodil se 2. března roku 1824 v Litomyšli a dodnes je považován za zakladatele české moderní hudby a významného představitele kulturního světa, do něhož obrovskou měrou přispěl svojí genialitou a dopomáhal tak společně s několika dalšími významnými osobnostmi šíření národního obrození.
Mimo jeho skladatelskou činnost, která dostála velkého úspěchu v domácím prostředí i v zahraničí, je znám též jako skvělý houslista, klavírista, hudební pedagog či dirigent.
Přestože původně Smetana své dětství i mladí prožíval i v německé společnosti, což si vyžádalo daň hlavně na jeho špatné znalosti českého pravopisu, celý život směřoval k tomu vzdát hold své milované české vlasti. Smetanova tvorba jednoznačně spadá do období romantismu, který se v Čechách projevuje velkou dávkou vlasteneckého cítění a snahou o návrat k hodnotám, jež spoluutvářejí silný český národ. Velký vliv na Smetanovo vlastenecké směřování mělo přátelství s Karlem Havlíčkem Borovským, kterého potkal v Německém Brodě na řádovém gymnáziu.
Smetana pocházel ze zámožné rodiny sládka Františka Smetany, jehož celoživotní zájem o vzdělání kladně ovlivnil i Bedřichův budoucí život. Stejně tak už od raného dětství pěstovaná láska k hudbě, zpočátku prostřednictvím hry na housle a později na klavír.
Přestože Smetana výrazně přispěl do šíření národního obrození, i tak některá díla z jeho tvorby byla několika umělci či politiky považována za příliš nečeskou nebo alespoň nedostatečně reflektující bohatství české historie a kultury. Hlavním důvodem byla inspirace, kterou Bedřich Smetana pro svá díla čerpal. Znatelný je v například vliv Williama Shakespeara, respektive jeho historického dramatu Richard III., z něhož si propůjčil několik motivů pro jednu ze svých symfonických básní stejného názvu, které vznikly během pobytu ve Švédsku v roce 1858. Během pobytu vznikla i další symfonická báseň Valdštýnův tábor, při jehož tvorbě nalézá inspiraci u prozaického díla Friedricha Schillera. Ve třetí symfonické básni Smetana navazuje na dánského básníka Adama Oehlenschlägera a jeho epos Hakon Jarl.
Jedním z mnoha skvělých Smetanových děl inspirovaných zahraničními motivy je například krátká klavírní skladba Macbeth a čarodějnice z roku 1859. Už název poměrně otevřeně hlásí svoji návaznost na dílo Williama Shakespeara. Přestože se původně mělo pravděpodobně jednat jen o jakýsi náčrt, dodnes skladba funguje perfektně i samostatně.
Dalším trnem v oku několika vlastenců byl fakt, že Smetana otevřeně přiznával okouzlení německou hudební sférou. Jeho největším vzorem byl pak rakousko-uherský hudební skladatel a významný klavírista, jedna z předních hudebních osobností 19. století Franz Liszt. Nejvíce obdivoval jeho klavírní techniku, o kterou usiloval později i on sám. S Lisztem se prostřednictvím hudby setkal již za svých studií v Praze, kde naprosto očarován hudbou neustále navštěvoval koncerty a představení, až nakonec vytěsnil samotné studium a byl nucen opustit školu. Po přímluvě svého bratrance mohl odejít studovat do Plzně, kde také školu dokončil a v roce 1843 složil maturitu.
Jedním z mnoha důvodů, proč Smetana v některých případech nenavazoval na obrozeneckou tradici, kterou většina umělců praktikovala, byl, že zkrátka odmítal pouze přebírat motivy a toužil zanechat svou vlastní stopu. To mu bylo často vytýkáno, i například ze strany českého politika a zakladatele Národní strany Františka Ladislava Riegra. Smetana netoužil nikoho a nic napodobovat, jeho snahy směřovaly k tomu dostat českou hudební sféru na světovou úroveň. Tyto dvě věci se podle něj také vylučovaly.
Dalším důvodem, proč se Smetana nezdráhal vycházet i z motivů jiných než českých, je, že Praha a její společnost zkrátka nenabízela skladateli příliš příznivé prostředí a často se setkával s neúspěchem, nepochopením a s tím spojenými finančními problémy. Pokud to porovnáme s návštěvou švédského Göteborgu, kde se Smetana setkává s velkým ohlasem, komponuje a koncertuje zde v roli uznávaného umělce, je evidentní, že se svým výběrem ani trochu nemýlil. Celé snažení českého národního obrození bylo směřovat k povýšení české kultury na světovou úroveň. Spisovatelé se snažili prosadit český jazyk, později se snažili svá díla překládat, aby v zahraničí získali jméno. Smetanovi se to ve všech směrech podařilo. Získal uznání a dosáhl světovosti.
Spousta skladeb inspirovaných zahraniční kulturou či konkrétními umělci má společnou dobu a místo vzniku. Smetana během svého pobytu ve Švédsku dával při svých koncertech prostor mnoha zahraničním skladatelům, například Beethovenovi, Mozartovi, Wagnerovi, Chopinovi či Lisztovi.
Přestože Bedřich Smetana nešetří odkazy na zahraniční umění, nejpodstatnější a nejznámější díla vznikají na motivy čistě české – přece jen k nejznámějším skladatelovým dílům patří Má vlast (1874–1879) a Prodaná nevěsta (1863–1866). Samotný pobyt ve Švédsku však nepřispěl do Smetanovy tvorby ničím jiným, než příznivými pracovními podmínkami a kulturním obohacením.
Smetana se navzdory všem životním událostem nevzdával pozitivnímu přístupu k životu, naději na lepší zítřky a nezrazoval své vlastní hodnoty. Navzdory hluchotě složil svá nejlepší díla a jeho umělecký postup zastavuje až nemoc v pozdních umělcových letech. Bedřich Smetana umírá v roce 1884, v té době už zmožen syfilidou, která dopomáhala jeho osobnosti k rozkladu a duši zanechávala postupujícímu šílenství.