Josef Florian byl profesor, katolicky orientovaný myslitel a vydavatel.
Narodil se roku 1873 ve Staré Říši na Vysočině a ze své rodné vsi později učinil centrum obrody kulturního katolicismu. Vystudoval Gymnázium v Telči a později studoval techniku v Praze, odkud po dvou letech přestoupil na přírodovědeckou fakultu. Zpočátku působil jako středoškolský profesor přírodopisu v Náchodě, ale po patnácti letech se vrátil do Staré Říše.
Floriana výrazně ovlivnil francouzský katolický spisovatel a esejista Léon Bloy a díky Florianovi byla spousta Bloyových děl přeložena do češtiny.
„Poznej své poslaní a chop se díla.“
Právě tyto myšlenky určily směr, kterým se český katolický spisovatel vydal. Florian vyznával především původní křesťanské ideály a podstatu křesťanství viděl především v bibli. Zároveň odmítal konvence, povrchní katolicismus a stavěl se proti měšťanskému liberalismu. Ve sporu s katolickou církví šel hlavně proti její modernizaci, kterou vnímal za příčinu úpadku a vzdálení se základním principům víry. Byl však ve sporu i se státem, neboť odmítal všech svých dvanáct dětí posílat do školy a sám je vzdělával doma podle svých vlastních metod.
Různé konflikty (hlavně s církví) mu nadělaly velké problémy. V roce 1911 mu bylo zakázáno vydávat jednu z edičních řad. Za tím stála biskupská konzistoř. Florian avšak nadále „provokativně“ vydává i další knihy a tak se, při svém pobytu na Moravě, ocitá ve vazební věznici na celé dva měsíce. Tato vyhrocená situace podryje Florianovo zdraví a dále vystupňuje ostré vztahy s katolickou církví.
Proč je Florian tak důležitou osobností? Ovlivněn Bloyovými myšlenkami a rozhodnut šířit teologické, vědecké i literární studie dokázal ze své malé rodné vsi učinit centrum duchovního života. Nutno dodat, že tomu i mnoho obětoval.
„Jsou dny, kdy u Florianů obědvají jen děti.“
Tak zní slova Jakuba Demla, která se objevují v jednom z jeho dopisů. Josef Florian tyto knihy vydával na své vlastní náklady a dal vzniknout nádherným svazkům připomínajícím například počátky knihtisku – kreslené iniciály, dřevořezy a dvojbarevný tisk. Většinou knihy vydal pouze v malém nákladu a zájemcům, kteří neměli finančních prostředků, knihy zkrátka daroval. Od ostatních žádal jen dobrovolný příspěvek. Přestože vydavatelství Florianovi mnoho nepřineslo, přilákal tak mnoho skvělých literátů či výtvarníků jako Jakuba Demla, Bohuslava Reynka, Josefa Váchala, Jaroslava Durycha, Jana Čepa nebo i Josefa Čapka. Díla tiskl v moravské tiskárně v Novém Jičíně, kterou založil Ferdinand Scotti a Karel Kryl (dědeček známého „básníka s kytarou“ Karla Kryla).
Věděli jste, že: Synové Jan a Gabriel vydali v roce 2007 svědectví o vydavatelství J. Floriana. O jeho kvalitách tak hovoří více než na 300 stranách knihy Být dlužen za duši. Odkaz zde.
Florianovým nakladatelstvím prošla nejen díla českých autorů (K. J. Erben, J. Zeyer, J. Durych, J. Deml), ale taktéž nemálo knih ze zahraniční beletrie. Sám dokonce přeložil více než 60 děl, a to především z francouzštiny.
Troufám si tvrdit, že Florian neměl jiných úmyslů než obrodu katolické literatury. Měl zkrátka svůj cíl, na který směřoval nejen na úkor svých vlastních finančních prostředků či životních potřeb.
O jeho přesvědčení pak stojí i fakt, že v době modernismu, pragmatického či „věděckého“ přístupu ke kritice, byl „proti všem“. Estetické vnímání díla bylo u jeho kritiky upřednostňováno. Jako kritik uznání nevyhledával. Naopak, jako by si svou kritikou vlnu nevole na ni se valící „užíval“. Florian byl přesvědčen, že pevná víra a morálka se ničím nedají zlomit, ani nejsilnější vůli a silou kritiky.
Říká se, že Florian zemřel v roce 1941 po absolvování trasy Studená – Telč – Stará Říše, kde se posléze v Telči napil studeného vína a na následné zdravotní potíže téhož roku zemřel.
