Dnešní den jest památkou a vzpomínkou na válečné veterány. My k připomínce přikládáme tematickou báseň.
Vůně hvozdíku
Za ranních červánků, v poli ležící,
plujících beránků, na zemi spící,
kulatých přileb, zakrývaje mládí,
Přežít!
Chci přežít, moji kamarádi!
Snad kvůli ženě, jíž hvozdík mi v čaji voní
nebo těm dopisům, co dětem dává psát.
Abych se nad prahem domu, mohl k nim sklonit
a říct jim, jak moc je mám rád.
Do zbraně náboj, v leže si vkládám,
kamarádům na hlídce vesele mávám.
Zasněn do vzpomínek uteče den,
to nebylo skutečné, to byl jen sen.
Za večerních bubnů, v krytu ležící,
zakopán pod zem jak zubožený pes.
Do vody na kafe, co kdysi v hrnci vařící,
vylila se mých kamarádů krev.
Já zasnil jsem jejich smrt,
když sirkou jsem plamen škrt.
Zahleděn do vidin, co se v ráz ztrácí,
v krvavou směs, co kamarád zvrací.
Teď už mluvím jen k přilbám,
co kdysi tváře kryly.
Umřít!
Chci umřít, moji kamarádi!
~
Aspoň na malinkou chvíli…
